Severní Korea bývá často označována za skanzen komunismu. Vláda je založena na kultu osobnosti „velkého vůdce“ Kim-Ir Sena a jeho syna Kim Čong-ila. Pokud se někomu podaří do země dostat a sepsat článek o své cestě, výsledné reportáže bývají vždy v podstatě stejné. Režim si přísně hlídá co návštěvník smí vidět a co ne. Pro jistotu na vás dohlíží přidělený průvodce. A pokud patříte k honoraci, možná budete mít štěstí a uvidíte některou z okázalých akcí, obvykle spojenou s nějakým výročím drahého vůdce.K těm lepším reportážím bych zařadil tu, která vyšla například v magazínu Koktejl (leden 2007). Nebo si můžete pustit netradiční dokument Vítejte v KLDR! Doporučil bych ale víceméně jen sledovat obrázky, protože některé komentáře turistů jsou vskutku hloupé. Abych to shrnul: nedozvíte se v podstatě nic nového.
A právě v tomto ohledu je knížka Pchojongjangská akvária mimořádná. Její autor podává svědectví o tom, jak jeho – na tehdejší poměry bohatá - rodina vyslyšela volání propagandy a vrátila se do Severní Koreje z japonské emigrace. Čekal je šok. Po nějaké době byly posláni do koncentračního tábora Jodok. Jediný rozdíl mezi nacistickým / sovětským a severokorejským lágrem byl v tom, že podle konfuciánské tradice mohly zůstat rodiny spolu (neplatí pro ty nejpřísnější tábory). Autor tak především popisuje deset let v táboře, v němž coby chlapec vyrostl v muže. Po deseti letech byla rodina propuštěna, přičemž autorovi se podařilo přes Činu utéci do Jižní Koreje. Díky čemuž mohla tato knížka vzniknout.Pchojongjangská akvária přibližují stalinistický režim z té druhé strany. Režim založený na myšlence komunismu, přesto fungující jen díky černému trhu, v němž si za peníze nakonec koupíte všechno. A režim o tom ví a trestá pouze ty nejkřiklavější případy, jinak by se zhroutil. Zkrátka a dobře, pokud vás toto téma jen trochu zajímá, doporučuji.
10/10
P.S.: Zmínku zaslouží ještě jedna publikace a to výborný komiks Pchjongjang: výlet do Severní Koreje (Guy Delisle, vydal BB Art).