Ni.bi.ru: Posel bohů vs. Posel bohů

Něco jsem před nedávnem, při návštěvě doma u rodičů, hledal a objevil při tom téměř zapomenutou krabici. Pod nánosem papírů, učebnic a různého harampádí se povalovala tíhou zmačkaná, ale značná část mé sbírky českých her. Většinu zahraničních originálek jsem tehdy prodával a měnil, z těch zbylo pouze něco málo kousků, jako obě Diabla, StarCraft, Theme Hospital či Jazz Jackrabbit 2. České jsem si ale schoval všechny, k těm mám zvláštní vztah – pamětníci možná vzpomenou na můj zaniklý web o českých hrách. Při prohlížení krabic mi pod ruku přišel právě Posel bohů a já si uvědomil, že jsem nehrál 3 roky starý remake (Ni.bi.ru: Posel bohů), což jsem se rozhodl před pár dny napravit. Původní Posel bohů mi pod Win XP bohužel nejde ani nainstalovat, ale vážně uvažuji o tom, že si ze starých komponent postavím počítač právě na tyhle staré hry.

Dvě stejné lokace v průběhu let

Ni.bi.ru: Posel bohů (opět od Unknown Identity) přišel na svět až po Poslu smrti a byť jeho kvalit nedosahuje, jedná se o výborný počin i vzhledem ke světové konkurenci. Z původního Posla bohů si příliš nepamatuji, v mysli se mi vynořují pouze záblesky: jako smrt v dole při zatažení za kořen, cesta do Mexika, pyramidy v závěru a že hlavní hrdina mluvil jako Magnum; daboval jej totiž Pavel Soukup. I po těch deseti letech jsem tedy byl stále jakž takž v obraze a tušil, kudy se bude cesta ubírat – samozřejmě bez konkrétních hádanek a postupů, které byly stejně předělány.

Kromě několika hádanek, zejména těch s čísly, mě překvapila nenáročnost projektu. Nepovažuji se za ostříleného adventuristu, ale řešení se většinou nabízí skoro samo. Přispívá k tomu minimální počet aktivních míst, kdy ta pro hru dále zbytečná se navíc po prozkoumání vypnou, přičemž ani se zbytečnými předměty nás autoři neobtěžují. Hraje se to příjemně, zlehka. Prostředí je dostatečně divácky přitažlivé (Praha, tábor u dolu, podzemní komplex, Francie, Mexiko), stejně jako příběh, v němž svojí roli sehrává nacistický výzkum i mimozemšťani. Stanislav Novotný, původní hrdina, sice v remaku nedopadl dobře – hrajeme za jinou postavu – přesto jej lze považovat za takového českého Indiana Jonese. U vážného pojetí zůstalo naštěstí u novinky. Mimochodem, ve hře nalezneme i pár odkazů. Při noční návštěvě kontaktu v Praze na jednom ze zvonků vidíme jméno Martin Malík, což je majitel Future Games – firmy, co u nás hru vydává. Jinde zase na pracovním stole vidíme vystavenou krabici Posla smrti, předchozího projektu.

Za nudné a překonané ale považuji situace, kdy řešení máte na dosah, ale ve scénáři musíte udělat ještě příliš kroků, což je na nervy. Také mi chybí více dějových animací, většina se jich totiž odehrává pouze textově na černé obrazovce – a to je chyba. Nezáleží ani tak na tom, že příběh je plný klišé, ale na způsobu podání; a právě s vžitím se do příběhu je u Ni.bi.ru problém. Hlavní hrdina Martin se navíc příšerně loudá a to třeba i v okamžiku, kdy stejnou chůzí „utíká“ od zapáleného dynamitu :). Naštěstí pohyb mezi obrazovkami lze urychlit dvojím kliknutím myši. Také mě zklamal zbytečně rychlý a docela nudný závěr, nicméně hra jako taková je skvělý zážitek. Doporučuji také recenzi Petra Ticháčka, se kterým se sice úplně neshoduji v hodnocení adventur, u Ni.bi.ru mi ale mluví z duše.

Na přímé porovnání obou verzí si netroufám, čistě po paměti se mí ale původní Posel bohů ve své době líbil víc. Ale znáte tyhle vzpomínky. Když už jsem české hry oprášil, časem bych vás rád seznámil i s těmi méně známými projekty, jako Mavlin: Vesmírný únik, Vzpoura Donských rytířů, Anatema, Oil Empire, Katapult, Dreamland a mnohé další, které možná už ani pamětníkům dnes nic neříkají. České hry totiž nejsou pouze Flashpoint, Mafia a přitroublý Polda – o tom ale až někdy příště.

Hodnocení: 75%
- Návod na hru zde